Dlouho jsem se neozval, ale teď jo!

Ty jo, je to už fakt dlouho. Co? Stýskalo se vám? Hihi :) Určitě jo!!!

No vždyť víte co. Člověk se má prostě super, všude lidičky a hospůdky a párty a mejdany hlavně kalbičky! Prostě pecka, húúú! Praha je městem zábavy, nekonečných párty, po kterých vás bolí hlava nebo břicho (když jíte třeba jogurt do toho (Praha je taky město jogurtů (čtěte tady))). Takže ten čas na psaní není moc. Jen trochu, ale hodně málo. Málokdy.

Jenže už je to tady! Někdy si říkám... Proč? Kolik? Opravdu? Člověk si třeba připadá dobře a že je všechno v pohodě, ale ono není. Člověk pak dlouho kouká z okna, jak padá déšť nebo i kroupy. A přemýšlí, tak filosoficky jako. Že jako ty kapky deště jsou lidský osudy. A kroupy taky. A padají na zem a všechny spadnou a některé do louže a některé na střechu a některé jinam a mají utrpení (ale ty, co spadly do louže mají taky (všechny můžou!))...

No, tady vidíte, že člověk může občas fakt myslet jako dost filosof. Jako hluboce a to dost! Ty osudy a kroupy!!!

Ty jo.

Napiště mi vaše osudy a jestli taky děláte filosofii!!!